Těžko říct, zda je to vůbec hra – nemá pravidla, vítěze nebo poraženého. Jediným cílem je pořádně se vydovádět a zablbnout si. A to děcka milují.
Polštářová bitva je skvělým prostředkem jak upustit páru. A moudrý dospělák ví, že tohle má u dětí mnohem větší cenu, než bezvadně uklizený pokoj.
V naší smečce hru často používáme tak hodinu před spaním. Hodí se taky při škaredém počasí, když děti nemají možnost vyřádit se venku.
To, že hra nemá pravidla, není tak úplně pravda. Důležité pro ni jsou bezpečnostní zásady, díky kterým omezíte materiální škody i tělesné újmy na nezbytné minimum. Ale o tom dále.
Co budeš potřebovat
- Především bezpečnou místnost. Vyber takový pokoj, kde v zápalu boje nedojdou k úhoně jak děti, tak nábytek. U nás je to ložnice. Relativně strohý pokoj, jen s minimem nábytku, a tedy i ostrých hran (o které se lze poranit) či předmětů k rozbití. Největší výhodou pokoje je široká dvoupostel – hlavní bojiště nadcházející bitvy.
- Polštáře a deky.
- Pokud máte hadráky, rozhodně je přiberte.
Jak se to hraje
- Jakkoliv. Perte se každý s každým nebo děti proti dospělákovi.
- Můžete po sobě metat hadráky, polštáře – ty lze používat i jako obušky, házejte na sebe deku.
- Samozřejmě je nutné to doplnit patřičnými hláškami: “Nikdy mě nedostanete!”, “Nastala tvoje poslední hodinka!” a podobně – děti tohle zbožňují.
- Jakkoliv se děcka zaberou do hry, na tebe zbude nejtěžší úkol – hlídat je a trochu korigovat. Předci jen je třeba sem tam někoho přidržet, když se řítí z postele hlavou napřed, nebo zachytit příliš prudkou ránu polštářem. A taky odhadnout, kdy hru ukončit.
Tipy pro tebe
- Ukončit hru nebývá jednoduché. Rozdováděné děti se jen tak nechtějí vzdát zábavy. Já mám na to jednoduchý recept: nechám se přeprat! Celý zmožený vyhlásím svou porážku a dožaduji se odpočinku. Po obzvlášť vydatné pranici i horkého nápoje.
A to je vše. Po bitvě pak zbývá jediné. Rozhodnout, kdo uklidí ten binec. Tohle dilema už ale nechám na vás.
Napsat komentář