Pokud hledáte způsob jak vaši hru okořenit a dodat ji na zajímavosti, vysílačka je sázka na jistotu.
Své místo najde všude tam, kde má být dobrodružství – takže ne, při hrách na princezny ji asi nevyužijete. Povinným doplňkem se stává při prozkoumávání pralesa, hledání pokladu v ruinách starého hradu, na útěku před zombíky anebo při pokusu uloupit něco sladkostí z kuchyně, bedlivě střežené mistrem provianťákem. Pořízení vysílačky se prostě nevyhnete.
Při nákupu naší první vysílačky jsem, jako správný chlap, progooglil internet, zkoumal technické parametry a hledal nejlepší poměr cena & výkon. Asi po jednom měsíci usilovné práce se mi povedlo ze stovky kandidátů vybrat to pravé zařízení.
Mělo úžasný výkon, velkou odolnost proti opotřebení, systém měnitelné frekvence a také řadu sofistikovaně vypadajících čudlíků, u kterých jsem ani netušil, k čemu slouží. S nadšením jsem se se svým výběrem pochlubil ženě. Následoval dlouhý monolog, ve kterém mi bylo vysvětleno, že kupovat čtyřletému dítěti hračku z přebytků americké armády je nesmysl.
Takže nakonec naše první vysílačka byl levný křáp pořízený za pár stovek ve vietnamské tržnici. Nevydržel v provozu ani čtvrt roku. Pochopitelně kleknul, když se to nejméně hodilo. Zrovna jsem byl v obklíčení dinosaurů. Blížil se ke mě nějaký pěkně naštvaný druh žužlosaura já potřeboval nahlásit svému malému parťákovi, ať pohne s čůráním, že sám náš polštářový bunkr už dlouho neudržím. Vysílačka jen zaškvrčela a pak definitivně ztichla. Dinosauři prorazili ochranný perimetr a dílo zkázy dokonal mistr provianťák, který nás odvolal k obědu. Jistě chápete, že být vybaven poctivým armádním modelem, nic takového by se nestalo.
Není nad vlastní výrobu
Samozřejmě, můžete pokračovat ve hře s nefunkčním zařízením a dělat že to je “jako”. Ale také se vám může stát, že to malé mrně, které před chvílí ještě využívalo všechny vymoženosti funkčního zařízení, prohlásí vysílačku za umřelou, vystrojí ji pohřeb a donutí vás zakopat ji na zahradě. Načež očekává, že odněkud vytáhnete novou, funkční věc. Protože “game must go on”.
V tomto okamžiku se nesnažte vysvětlit dítěti obtíže nákupního procesu. Prostě si vyrobte vlastní vysílačku!
Nám postačil kus papindeklu, na který jsem načmáral fixem tlačítka. Anténku jsme společně vystřihli z obyčejného kusu papíru a nelepili lepidlem. Čtyřletka pak vybarvila tlačítka a domalovala nezbytná srdíčka. Kupodivu to sklidilo větší úspěch, než koupený a funkční model.
Vlastními silami vyrobená vysílačka má ještě jednu výhodu – dlouho nevydrží. Zpravidla je rozcupována ještě před koncem hry. Mnoho her tak u nás začíná výrobou nového modelu, pochopitelně lepšího. Pokrok prostě nezastavíš (ani ve světě dětské fantazie).
Napsat komentář