Lov dinosaura

Jednoduchá stopovačka pro malé děti. Sleduj stopy dinosaura a objev jeho skrýš!

Možná se vám to už taky stalo. V dětském pokojíčku se záhadně začne množit nepořádek – tedy výjimečně než obvykle. Na dotazy, kdo rozházel to lego / kostky / karty, mrňata jen bezelstně ukážou na plyšáka či panenku. Tentokrát došlo i na nás. Za viníka svinčíku válejícího se na zemi, byl označen dinosaurus – přesněji figurka Tyranosaura Rexe. Nemusím připomínat co to bylo za potvoru. Tenhle šesti metrový vrcholový predátor v druhohorách nemilosrdně terorizoval své okolí. Jak vidno i jeho 20 cm vysoká zmenšenina dokáže napáchat pořádnou neplechu. Povahu prostě nezapřeš. Bylo rozhodnuto – dinosaura musíme odchytit! A hra byla na světě.

Tuhle variantu stopovačky si asi nejvíce užijí děti mezi 2-4 roky. Nejlépe se vám bude hrát s jedním. Hrát ve dvou je možné, ale už to představuje určitou výzvu, jak děti přimět ke spolupráci.

Co budeš potřebovat

• Figurku dinosaura (neříkejte, že se u vás nějaká nepovaluje).
• Sadu kartiček s dinosauřími stopami. Připrav si ji předem, nebo ji můžete vyrobit společně s dětmi v rámci nějaké výtvarné aktivity.

Jak na to

• Děti zavřou oči – my se zavírali do koupelny aby se zabránilo podvádění (známe svoje pappenheimské, že).
• Z kartiček vytvoř cestičku, na jejím konci schovej figurku.
• Na daný povel se děti vydávají po stopách, sbírají kartičky a snaží se objevit figurku.

Tipy pro tebe

• Karty spočítej a oznam dětem dopředu, kolik karet musí nasbírat. Zvyšuje to motivaci hledat a zároveň si nenápadně procvičíte číslovky.
• Komentuj, povzbuzuj.
• Na poprvé nech figurku dobře viditelnou. Jakmile děti získají jistotu a hru si “ošahají”, začni vymýšlet skrýše, kam by se dinosaurus mohl schovat. Za květináč, pod polštář (takže mu kouká jenom ocas) – vždy ale tak, aby mělo prtě skrýš šanci odhalit. Nezapomeň – zorné pole někoho, kdo ti sahá ani ne do pasu je úplně jiné.
• V rolích se střídejte. Jako obvykle tvůj parťák určitě brzo zatouží nachystat hru sám. Tohle často řeší sourozeneckou rivalitu.
• Hra je taky vynikající příležitost, jak zapojit starší sourozence – naučte je připravovat hru pro ségru / bráchu.
• U větších dětí vůbec neuškodí, zapojíš-li do hry trochu fantazie. I z téhle hledačky se může stát krásná role-playing hra. Začni se plížit, vemte sebou deku (čím pak dinosaura chytíte, ha!?), nastržuj uši (určitě nechcete, aby vás dinosaurus napadl ze zálohy, že), nakukujte za roh. Míru vol dle kuráže dětí – cílem není vyděsit je k smrti!

Mimochodem – znáte ponožkový paradox? Takové to, když do pračky vložíte sudý počet ponožek, ale ven vyjde zásadně lichý? Něco podobného se nám stává při téhle hře. Z nějakého záhadného důvodu nalézáme o jednu kartičku méně, než jich bylo položeno. Jsem zvědavý, kdy se ty nenalezené objeví.